Pohádka o měsíci

Sešli se 3 basníci a začeli se trunfovat kdo s nich napíše lepší basničku.
Shodli se že napíší o Měsíci.
Každý chctěl ukořistit měsic v jezeře.
První basník skočil do vody,druhý basník plaval opatrně a třetí šátral proutkem.
Z hlůbin se vynořila ryba a měsíc polkla.
Básníci chtěli aby jim ryba vrátila měsíc.
Ryba se usmála a tím úsměvem vklouzl měsíc spátky na hladinu.
Nela

Pohádka se jmenuje Pohátka o psech a měsíci.
Pohádka vypráví o chlapci jménem Vlastík, který ztratil čepici na mýtině. Večer u ohýnku vzpomněl že ji nechal v lese. Bál se ,že maminka se bude zlobit.Tak se pro ní vydal. Jenže byla tma . Zjistil že se ztratil a začal se bát. Najednou u něj zaštěkal pes Eman. Už se nebál a nakonec usnul v jeho chlupech.
Hezký den.
Aneta Müllerová

Tatínek říká Toníkovi pohádku o měsíc, který žije v nebi mezi mráčky a hvězdami, které nám lidem dělají radost právě v noci.“   

A zeptal se, když jsem byli spolu v lese pozoroval jsi ten měsíc?A Toník říká

,,Ano, byl veliký, skoro

jako ten dobroučkatý maminčin koláč, co nám upekla v neděli.“ ,,Jo,jo, řek

bych, že jsi to trefil“. ,,Škoda, že už nezbyl ani kousíček, hned bych si dal“.

A Toník řekl

 ,,A tati, copak Toníku?“,,Když jsem byl u babičky a dívali jsme se na Měsíc,

tak vůbec nebyl takhle krásně kulatý a babička říkala, že vypadá jako srpek“

,,Měsíc je takový velký cestovatel, rád se ukrývá, zvětšuje se, nebo se

naopak zmenšuje.“

,,Jééé, tatínku, to bych si přál také umět. Á tak si to přej. Vždyť můžeš být

velkým cestovatelem, když si to budeš moc přát.“ ,,To bych si, tatínku moc

přál. A když budeš cestovat, tak Toníku uvidíš, co umí ten Měsíček ještě

za šprýmy“. ,,A tati, co jsou to šprýmy?“ ,,Jooo, šprýmy?“ To je jako, jako

když ti Karlík řekne, že máš šmouhu na nose a ty tam žádnou nemáš“.

Oskar Sommer

Kdysi dávno a dávno byla doba, kdy nebyly žádné hvězdy. Bylo jen Slunce a Měsíc. Slunce svítilo ve dne, Měsíc v noci a oba byli kulatí jak meloun. Jenomže když Slunce svět vybarvilo, Měsíc se hrozně urazil. To není žádná spravedlnost! brblal každý večer, když se míjeli na hasnoucím nebi. Jakto, že ty máš tu svou strakatici, a jen co vylezu já, je všude pustopustá tma? Jakto takto! odseklo vesele Sluníčko. Mělo hlavu plnou lepších věcí a Měsícova starost ho vůbec nezajímala. Já nehraju! vztekal se Měsíc. Ty máš barev jako máku a já nemám nic!Máš černou, řeklo Sluníčko. Jen si nevymýšlej. Černá je barva jako ostatní! Není! křičel Měsíc. Všechno sis nahrabalo samo! Den je krásný a noc je ošklivá jak noc! A vůbec! Buď mi necháš půlku barev, nebo zmizím. Já to umím, heč!Houby, uchichtlo se Sluníčko. Houby s octem! Noc zůstane černá. Svět se musí vyspat. A já taky. Uhni! Já jdu spát. A zmizelo ve tmě. Měsíc se děsně naštval. Honem za Sluncem vyplázl jazyk, udělal dlouhý nos, udělal opičí bradu, ale pak už ho nic nenapadlo a přetáhl si přes tvář hustý noční mrak.

Mikulaš Pára

David Janovec dú

Byly 🌙 měsíc a sluníčko☀️ ale měsíc si stěžoval že sluníčko má všechny barvy a den je hezčí a že, noc je hnusná jako noc 🌃 tak se vytratil a nevracel se a slunce použilo svoje vlásky aby, udělalo hvězdičky🌟💫✨ a měsíci se to líbilo tak se vrátil zpátky.
Domácí úkol
Přeji hezký den ✨💫🌟🌃☀️🌙

Dobrý den paní učitelko posílam kousek z pohádky o měsíci

Když tma po dni na zem padá, 
nastává měsíce vláda,
problém ovšem nastane,
když se měsíc umane.

„Dobré ráno“,  řeklo slunce jako obvykle, když střídalo měsíc. „Dobré? Jak pro koho! Ráno? Stvořené akorát pro tebe!“…hudroval měsíc jitro za jitrem pokaždé, když se musel vzdát vládnoucí koruny. 
„Ale jdi ty! Starý brachu!“, smálo se tomu pokaždé slunce. “ Kdy si konečně zvykneš na to, že nemůžeš mít všechno?“ Já mám den a ty máš noc, jedině tak je to spravedlivé a jinak to nebude! „Ale to zas ne! To prr!“, rozčiloval se měsíc. “ To já bych se na to podíval“!“ Však ať si mezi námi ta pozemská stvoření vyberou! Ty se rač odkutálet a já budu vládnou po sedm dnů a nocí….no, no a pak budeš vládnout zase ty…nějakéj ten den.“ “ Pcháá!, jak chceš“, řeklo slunce. “ Akorát se rač odkutálet nejprve ty a já s vládnutím začnu, ostatně teď jsem tě mělo přeci střídat já!“ 
A jak se na nebesích rozhodlo, tak se taky stalo.

Marcelka

Byl jednou jeden měsíc který měl nejlepšího kamarádaslunce.Ale měsíc se sluncem se bohužel střetli pouze při západu a východu slunce.Měsíc měl ještě kamarády hvězdy s nimi si povídal skoro každou chvíli a často se bavili o tom jak jse slunce moc fajn.Ale jednoho dne si měsíc řekl že ve dne přijede za sluncem protože měsíci se po slunci stýskalo.Měsíc explodoval a od té doby slunce a hvězdy zůstali smutní až do smrti.
Přeji hezký zbytek dne Filip Novák.

Kdysi dávno a dávno byla doba, kdy nebyly žádné hvězdy. Bylo jen Slunce a Měsíc. Slunce svítilo ve dne, Měsíc v noci a oba byli kulatí jak meloun. Jenomže když Slunce svět vybarvilo, Měsíc se hrozně urazil. „To není žádná spravedlnost!” brblal každý večer, když se míjeli na hasnoucím nebi. „Jakto, že ty máš tu svou strakatici, a jen co vylezu já, je všude pustopustá tma?“ „Jakto takto!“ odseklo vesele Sluníčko. Mělo hlavu plnou lepších věcí a Měsícova starost ho vůbec nezajímala. „Já nehraju!“, vztekal se Měsíc. „Ty máš barev jako máku a já nemám nic!“ „Máš černou,“ řeklo Sluníčko. „Jen si nevymýšlej. Černá je barva jako ostatní!“ „Není!“ křičel Měsíc. „Všechno sis nahrabalo samo! Den je krásný a noc je ošklivá jak noc! A vůbec! Buď mi necháš půlku barev, nebo zmizím. Já to umím, heč!“„Houby,” uchichtlo se Sluníčko. 

Bety

Pohádka O Měsíci

,,Že už zíváš a chce se ti spát? Tak ještě chviličku, než se ti začnou klížit

víčka. Mám pro tebe pohádku o místě, kde spát se chodí, když kohout

zakokrhá a zvířátkům se otvírají víčka. Zkoušíš uhodnout, kdepak to asi je?

Tak řekni, kde? Samá voda.“ ,,Pověz ty, Toníku. Ty jsi hlavička. Ano bude to o

Měsíci a ten žije v nebi, mezi mráčky a hvězdami, které nám lidem dělají

radost právě v noci.“

,,A ten Měsíc je moc veselá kopa. Všiml sis, Toníku, když

jsme šli včera večer lesem a pozorovali jsme ho?“ ,,Ano, byl veliký, skoro

jako ten dobroučkatý maminčin koláč, co nám upekla v neděli.“ ,,Jo,jo, řekl

bych, že jsi to trefil“. ,,Škoda, že už nezbyl ani kousíček, hned bych si dal“.

,,Ale, tatínku, teď nechoď jíst, slíbil jsi mi tu pohádku O Měsíci.“ ,,Tak

poslouchej, ty mudrlante.“

,,A tati, copak Toníku?“,,Když jsem byl u babičky a dívali jsme se na Měsíc,

tak vůbec nebyl takhle krásně kulatý a babička říkala, že vypadá jako srpek“

,,Ano, vždyť právě o tom bych ti moc rád vyprávěl.“

,,Měsíc je takový velký cestovatel, rád se ukrývá, zvětšuje se, nebo se

naopak zmenšuje.“

,,Jééé, tatínku, to bych si přál také umět. Á tak si to přej. Vždyť můžeš být

velkým cestovatelem, když si to budeš moc přát.“ ,,To bych si, tatínku moc

přál. A když budeš cestovat, tak Toníku uvidíš, co umí ten Měsíček ještě

za šprýmy“. ,,A tati, co jsou to šprýmy?“ ,,Jooo, šprýmy?“ To je jako, jako

když ti Karlík řekne, že máš šmouhu na nose a ty tam žádnou nemáš“.

,,Měsíček totiž umí další úžasnou věc. Dokáže, abys mohl jít po mořském

dně, aniž by ses namočil. Je to úžasný zážitek, když víš, že ještě před pár

hodinami, tam kde se teď procházíš šplouchala voda a zároveň se ti zatajuje

dech, protože víš, že nastane okamžik, kdy se ta voda začne opět

přibližovat.“ ,, Tatínku, to si také moc přeji.“ ,,Přej, Toníku. “ ,,A tati, copak

Toníčku?“ ,,Když si budu přát, abych byl hned veliký, splní se mi to?“ ,,Splní,

Toníku, jen ne tak úplně hned. To ani Měsíček nedokáže být hned veliký jako

maminčin koláč, všechno potřebuje svůj čas. A ty budeš veliký právě ten ve

správný čas, aby ses mohl stát velkým cestovatelem………“

 Hezký den Nela Čermáková.

Měsíční pohádka Byla jednou jedna volavka ta se zamilovala do panenek na papíře.Tak si panenku přivezla k sobě domu do zimu mezitím panenka už umrzla. Zapadlo slunce tak ji vločkatá dáma na zem co nejblíž ke slunci až slunce vycházelo panenka roztála. A začínalo jaro tak vločka začala tát proto panenka umřela s ni. Objevili se na papíře. Zazvonil zvonec pohádky je konec.Přeju hezky víkend Adela Dvorská 😊

Pohádka o měsíci jak se urazil.

Pohádka vypráví o měsíci a slunci. Měsíc se urazil, že je v noci tma a jenom černá barva. Že slunce má všechny barvy. A tak se měsíc schoval a nebyl vidět. Slunce pochopilo, že je smutný a je v noci na nebi sám. Proto si začalo trhat vlasy a z jeho vlasů vznikly hvězdy. Když to měsíc uviděl, opět se ukázal a byl šťastný, že není na nebi sám. Pohádka vypráví o soucitu k druhým lidem.

Milan Komínkek 6C

Našel jsem si pohádku jménem Proč jsou Slunce a Měsíc na obloze.

Pohádka byla o tom, že Měsíc a Slunce, kteří kdysi žili mezi lidmi.

Jednoho dne se Měsíc zeptal Vody jestli nechce přijít na návštěvu a Voda s tím souhlasila a řekla mu, aby postavil stavení, které by bylo i pro její přátele.

O měsíc později měl Měsíc se Sluncem postavené stavení tak veliké, že to bylo asi dva krát  vetší  než jeho dům a pozvaly Vodu na návštěvu.

V poledne přišla Voda i s jejími malými přáteli, a když byla Voda v polovině své šířky, tak tam bylo vody až po kolena. Když byla Voda v celém stavení, tak celé stavení zatopila a Slunce i Měsíc se museli schovat nad mraky. A od té doby je Měsíc a Slunce na obloze. 

David K.