Nikdy jsem v divadle nebyla, takže nemám s divadlem osobní zkušenost. Samozřejmě vím, jak divadlo vypadá. Když jsme na procházce v centru Prahy, tak dost často vidím Národní divadlo. Pokud se chci zamyslet na téma divadla a divadelních her, tak musím vycházet jen z toho, co jsme se učili ve škole.
Jistě mi trochu mi pomůže učivo z dějepisu, když jsme se učili o starověkem Řecku. Myslím si, že kolébkou divadla je tedy právě starověké Řecko. Tato vyspěla civilizace přinesla lidstvu mnoho věcí. O válkách a Olympiádě samozřejmě mluvit nechci. Ve starověkém Řecku se narodili filozofové, jejichž moudra citujeme i v dnešních dnech. Další lidé se věnovali psaní knih a odtud asi nebylo daleko k divadlu. Sama sebe se ptám, proč tomu tak bylo? Zemědělci byli schopni vypěstovat hodně obilí, zeleniny a ovoce, pastevci měli dost ovci a koz. No a rybáři se naučili chytat spoustu ryb. Všeho bylo dostatek, a tak se určitá skupina lidí mohla věnovat i něčemu jinému, než jen práci. Úplně to vidím, modré moře, modrá obloha a příjemné teplo. Lidi mohli být celé dny venku a užívat si tu nádheru. Jenže jednoho dne si určitě někdo řekl, že by to chtělo i nějakou zábavu. V Řecku uctívali mnoho bohů a jistě se ke každému z nich vázalo mnoho legend. Domnívám se, že tady mohl někdo dostat nápad, sepsat nějaký příběh o bozích, který se potom mohl někde prezentovat. Lidé měli jídla dost, měli kde spát, takže tu byl i nějaký prostor pro zábavu. Odtud asi nebylo daleko od vzniku jednoduchých venkovních amfiteátrů. Myslím si, že lidem dlouho nestačilo jen oslavovat bohy, a tak tu vznikl prostor i pro něco jiného – divadelní hry. Starověcí Řeci byli velmi vzdělání, tak se brzo toto umění šířilo široko daleko.
Osobně si myslím, že lidé by se měli bavit a nejen pracovat. Každému vyhovuje asi něco jiného, v každém případě tu jsou divadelní hry pro zábavu a potěšení. Mě by asi nejvíce vyhovovala nějaká komedie nebo zajímavý muzikál. Snad se mi to podaří, až skončí tato zvláštní covidová doba.
Kristýna Vlčková
Myslím si, že první divadla vznikala, když se lovci, kteří se vrátili z
lovu, rozhodli sdělit svému kmenu co se stalo na lovu. Nebo naopak
ženy a děti vyprávěly a předváděly lovcům, co se stalo při sběru nebo
ve vesnici. Když se stalo něco důležitého, tak si to hraním připomínali
opakovaně, a tak vznikly první divadelní hry. Na tyhle hry se
nemuselo oblékat do společenského oblečení, ani platit vstupné.
Postupně se někteří lidé se začali zabývat hraním příběhů,
divadelních her. Později potom jejich psaním. Nakonec začali tito
herci předvádět hry sousedním kmenům, a tak vznikla kočovná
divadla. Ještě později lidé začali stavět speciální budovy, kde byli v
půlkruhu diváci a proti nim na jevišti hráli herci. A pak se začalo platit
vstupné a bylo potřeba se do divadla formálně obléci.
Na světě jsou divadelní hry pro pobavení, ale i poučení případně pro
připomenutí si nějaké zvláštní události.
Ano viděl jsem několik divadelních her. Rád vzpomínám na
představení spojené s Hurvínkem, ale také třeba na Národní divadlo,
kde jsem mnohokrát byl. Do divadel chodím rád. Nedávno jsem byl
na představení Trvalky s písničkami Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře.
Ondřej Hraba
Úvaha – Divadlo/divadelní hra
Divadlo je umění, při kterém herci (popřípadě zpěváci a tanečníci) na jevišti předvádějí divadelní hru.
První podoby divadla byly Amfiteátry, což byly kamenné stavby do tvaru kruhu. Vymyslel je před dvěma a půl tisíci lety řecký dramatik Homér.
Proč jsou divadla na světě?
Myslím si, že jsou divadla na světě proto, aby se lidé bavili. Jsou to krásná místa, kam by měl jít člověk slušně oblečen a užít si představení. Můj názor je, že divadla dávají také několika lidem práci. Vezměte si, že v divadle je potřeba scénárista, režisér, herci zpěváci či tanečníci, osvětlovač, zvukař, kulisák, producent a spousta dalších lidí. I já byla v divadle, ať už se školou nebo s rodinou. Občas se mi to velmi líbilo, občas to byla nuda, ale pro divadelníky to může znamenat dlouhou dobu, možná i roky těžké práce. Proč nad tímto uvažuji? Člověk si možná řekne, co je těžkého naučit se zpaměti pár vět. Na tom možná nic těžkého není, ale kdybych si měla stoupnout na jeviště před stovky, možná i tisíce lidí a odříkat naučené fráze, tak né jen že bych se velmi styděla, ale diváky bych zaujala tak na 5 minut a pak by všichni usínali nudou.
Přeji krásný večer a hezký víkend.
Sofie Spáčilová 7.A
“ Divadla, divadelní hry.“Podle některých teorií divadlo pravděpodobně vzniklo z pravěkých slavností a rituálů. Tyto obřady měly snad také zabezpečit úspěšný lov od kterého bylo přímo závislé přežití pravěkých lidí.
Myslím si že divadelní hry vznikly hlavně s cílem pobavit. Diváci se mohou vžít do pocitů ztvárněných postav.
Jednou jsme byli se třídou na divadelní hře.
hezký zbytek dne Adam Gloser
Divadelní hra
Divadelní hry byly „vymyšleny“ filosofem Aristotelem ve starobylém Řecku. Dříve mohli v divadelních hrách hrát pouze muži, pokud byla role ženy, hrál ji muž s ženskou maskou. Divadelní hry mají spoustu žánrů, např.: drama, komedie, satira (ironie), atd. Někdy jsou pro někoho nudné a pro někoho jsou zase zábavné. Dříve jsem chodil do divadla s rodiči, a někdy i s mojí bývalou třídou. Divadelní hry slouží k tomu, aby se lidé více rozvíjeli, socializovali a vzdělávali. Vede dnešní digitální doba k tomu, že divadla vymizí úplně? Doufám, že ne, protože některé divadelní hry mám moc rád např.: od Járy Cimrmana Afrika, Dobytí severního polu, nebo třeba Dlouhý, Široký a Krátkozraký.
přeji hezký den, Jakub kovařík
Divadlo je budova, kde se hrají různé příběhy a děje. Divadelní hry můžou mít různé významy na různé témata. Divadlo může trvat i několik hodin v takovém případě se divadelní představení rozděluje na různé části, tak aby divadlo nebylo časově náročné. Divadlo by mělo mít svého:
•scénáristu-Píše celý děj divadelního děje.
•režiséra-Organizuje a koordinuje všechny po celou dobu v zákulisí.
•herce-Na pódiu hrají celý děj, který napsal scénárista.
•osvětlovače-Zařizuje správně nastavené osvětlení v určitou dobu na určité herce.
•zvukaře-Pouští hudbu ke scéně.
•kulisáka-Zařizuje kulisy do divadelní hry,které jsou pak postavené na pódiu např. : v pozadí.
•kompars-Soubor účinkujících.
•konkurz-Vybírá divadelní herce, kteří by se hodili na nějakou roli.
•producenta-Zařizuje vše k divadlu (kostymérku, kulisáka, konkurz atd…)
V divadle na divadelním pódiu hrají herci a na druhé straně naproti pódia jsou sedačky ve kterých sedávají diváci, kteří se na divadelní hru dívají.
Timea Dlhopolčeková
Divadelní hry existují od Starověkého Řecka, byly napsány pro poučení a pro zábavu.Nejznámější představitelé divadel jsou William Shakespeare, Samuel Becket a z českých autorů: Václav Havel a Karel čapek.
Viděla jsem několik divadelních her, v angličtine i v čestině, v Národním divadle jsme před Vánoci viděli Louskáčka. V divadle Studio DVA jsme viděli muzikál Saxána, Hello Dolly. Po divadle jsem šli do divadelní kavárny a potkali jsme Ivanu Chýlkovou a Jana Krause a dostali jsme autogram.
Ráda bych v New Yorku viděla muzikál HAMILTON, v autě posloucháme často písně z tohoto muzikálu.
V listopadu půjdeme na Fantom opery.
Anna Marie Burda
Myslím si že divadla jsou skvělá, takové Národní divadlo je opravdu nádherná budova. Myslím si, že divadelní hry jsou na světě, protože kdysi dávno lidé hledali nový způsob zábavy a tak začali hrát krátké scénky s příběhem a postupně se úroveň divadelních her dostala až do dnešní podoby. Pokud mám správné informace tak divadelní hry vymyslel Homér, dříve se jim říkalo amfiteátry. Už jsem viděla hodně divadelních her ať už se školou nebo s rodinou. Některé byly samozřejmě více zábavné a některé méně.
Přeji hezký zbytek večera. Kamila Rozehnalová 7.A
Divadla, divadelní hry( Úvaha)
Divadelní hra vznikla v starověkém Řecku. Nikdo přesně neví, jak vznikla a kdo ji vymyslel, ale předpokládá se, že postupně vznikla z oslav boha Dionýsa. V Řecku se stavěly amfiteátry pro lepší viditelnost na herce a pro lepší akustiku. Divadelní hra by měla mít jednotu místa, zachovat čas a děj. Divadelní hra může být tragédie, komedie nebo melodrama.
Myslím si, že divadelní hra vznikla pro pobavení, šokování a kulturní obohacení lidí. Proč vlastně lidé chodívají do divadla? Podle mého názoru tam lidé chodívají, protože je to baví a rádi se dívají na výkony herců.Jsou divadelní hry určeny pro děti nebo pro dospělé? Nad touto otázkou nemusím ani uvažovat, jelikož vím, že se divadelní představení rozdělují do skupin pro děti, dospělé a pro všechny věkové kategorie.
Občas chodím do divadla s rodiči a sám jsem členem Klubu mladého diváka, který pořádá návštěvy divadel. Jsem toho názoru, že divadlo je důležité pro kulturní život člověka.
Adam Urík
Divadlo je představení na jevišti. Divadlo je příběh hraný lidmi. Divadlo je jako kniha čtená a vyobrazená před mýma očima. V divadle již bylo mnoho her, jedna z českých nejlepších je podle mě nepochybně o Jaroslavu Cimrmanovi. Řekl bych, že divadlo je na světě za účelem pobavit diváky a zároveň jim něco sdělit. Největší herci v celé historii všech divadel byli Aischylos, Sofoklés, Euripidés, Aristofanés a Titus Maccius Plautus. Jednou jsem divadelní hru viděl, a dost mě to zaujalo. Ten celkový pocit z díla herců, ten příběh a výkon těch herců je obdivuhodný, je to něco úplně jiného než kino.
Přeji pěkný večer, Ondřej Moravec.
Divadlo – úvaha
Co pro vás znamená divadlo nebo co si představíte, když se řekne divadlo? Já si představím nějaké talentované lidi jako třeba zpěváky, herce a případně tanečníky, ale přesněji je to styl umění, při kterém se na jevišti předvádí divadelní hra nebo nějaké představení. Když jsme na nějaké divadelní hře, tak nás baví se na to dívat a je to hezké umění, ale my nevidíme tu práci za tím. Možná si může někdo říct, že ti lidé jsou zvyklí se ty texty učit a jdem jim to velmi rychle, a že naučit se zpaměti pár vět není nic těžkého. Ale zkusme se na to podívat jinak.Představte si, že stojíte na jevišti před stovky lidma a musíte odříkávat naučené fráze. Také scénář, který se samozřejmně nevymyslí rychle a jednoduše..Musíme pro to mít velkou fantazii a být kreativní s nápady. Těch je sice hodně, ale zpracovat to a udělat z toho srozumitelnou a hezkou práci, si myslím, že dá také zabrat. V divadle je spoustu profesí jako třeba herci, kteří jsou asi ti hlavní, ale k těm také patří třeba zpěváci nebo tanečníci. Poté, jak už jsem psala, tak někdo, kdo tento děj musí vymyslet – scénarista… Dramatik a ten je tvůrce dramat, tedy spisovatel, který vypráví nějaký příběh pomocí monologů a dialogů postav. Žánry dramatu jsou např. tragédie, komedie, činohra a další.. Režisér – člověk řídící produkci divadelní hry apod.Komparz a tou jsou ti, kteří mají jen nějakou malou roli. Producent, má úlohu se postarat o určitou uměleckou produkci. Musí zajistit finance na celý projekt od vzniku díla, poté mu musí udělat patřičnou reklamu a nějak zveřejnit. Producent celou činnost také řídí. Konkurz výběrové řízení.Kulisák – kulisák je montér scénické stavby. Staví divadelní dekorace – kulisy. Technické, dekorační nebo spotřební prostředky, se kterými pracuje herec, případně jsou umisťovány jako dekorační prvky scény – například váza, hodiny, cigarety, nápoje, jídlo (kašírované, nebo skutečné) a podobně. Pak jsou tu profese, které asi nemusím vysvětlovat, co znamenají: Zvukař, osvětlovač, kameraman atp.
Můj názor na to proč existují divadelní hry je, že to je vzdělávání zábavným způsobem a patří to k historii, jelikož to vzniklo ve starověku.Já sama na několika divadelních hrách byla a to se školou nebo s rodiči. Nejvíc mě asi bavila divadelní hra Čert a Káča.
Divadlo neboli divadelní hru vynalezli starověcí Řekové – nejvýznamnějšími starověkými dramatiky byli Aischylos, Sofoklés, Eurípidés, Aristofanés a Říman Titus Maccius Plautus.
Gabriela Ptáčková
Drama bylo vyvinuté pro pobavení lidí. Divadelní hry byly čerpány z mytologie (tragédie) i ze současného života (komedie). Bylo vyvinuté ve starověkém Řecku ze oslav boha Dionýsa. Protože ve starověkém Řecku nebyli televize, počítače, telefony, internet ani nic podobného ale lidi se museli nějak pobavit. Nejvýznamnější řeckými dramatiky byli Aischylos, Sofoklés, Euripidés, Aristofanes a Říman Titus Maccius Plautus. Po pádu Říma vznikl nový typ drama, spojený s náboženstvím. Původně šlo o zahrání biblických povídek a legend. Náboženské hry jsou hlavně mysteria, mirakula a pašije. Muzikál je něco podobného ale je v tom hodně písníček.
V divadle jsem párkrát byla. Špatné na tom je to že to bylo už před asi 5–7 lety takže si na to nepamatuju ale pamatuju si jen na jednu divadelní hru / muzikál Královna Kapeska. Je to pro děti a hodně rychle je to zabaví.
Veronika Fodorová
Jedna z mých nejoblíbenějších divadelních her je balet Louskáček. Byla jsem na něm v Národním
divadle. Je krásné, co lidé dokážou s vlastním tělem, jak ladní jsou při baletu. Velikou výhodou divadla
oproti kinu je, že v divadle hrají naživo opravdoví lidé. Když skončí představení, tak se všichni diváci
roztleskají a dávají hercům najevo, že se jim to představení líbilo. Že herci odvedli dobrou práci.
Herci, když odcházejí z divadla, mají dobrý pocit. V kině jsou sice lidé, co mají zájem film vidět, ale
když promítání skončí, tak netleskají. Herci neuvidí, jak se to divákům líbilo. Lidé z kina navíc často
odcházejí před nebo při titulcích, a tak často ani nevědí, kdo tam vůbec hrál. Mně se třeba
v Národním divadle líbí, že je tam živá hudba, celý orchestr s dirigentem. Divák může sledovat, jak
nástroje hrají, může sledovat jednotlivé hudebníky. Zato ve filmu zvuk vychází jen z reproduktorů.
Národní divadlo je architektonicky krásná budova, celá osvícená a pozlacená, lidé se tam chovají
elegantně, jsou hezky oblečení. Myslím, že do divadla se zkrátka člověk oblékne lépe, cítí se
slavnostněji. Před stovkami let kina ještě nebyla, ale divadlo už ano. Když se zkrátka dívám na
představení v divadle, cítím se úplně jinak, než když sedím třeba v kině. Když vidím, jak většina lidí
v dnešní době stahuje filmy z internetu, tak mě napadá, že za pár let už tu možná kina ani nebudou.
Ale divadla, ta tu budou určitě dál.
Tonička
Když se řekne ve škole „jedeme do divadla“ jásáme a když pak dodá paní učitelka ,,budete se chovat slušně a přijdete vhodně oblečeni,“ všichni vykouzlí na tváři andělský úsměv. I mně je do smíchu, jak všichni slibují, že se od minulé návštěvy divadla polepšili. Dobře, budu se slušně chovat, přijdu ve vhodném oděvu.
Najednou mi vytane na paměť myšlenka, kdo vlastně divadlo vynalezl? Přemýšlím, pátrám v paměti. Neříkali jsme si o divadle v hodinách dějepisu?
Určitě se divadelní hry hrály v antickém Řecku a Římě. Námětem byly děje řeckého bájesloví, příběhy, které byly divákům většinou známé. Nezařadím jsem autory Sofokla, Euripida ? Moje myšlenky se pojí se 6. stol. př.n.l.. Přemýšlím dál a postupuji hlouběji do historie. Pravěk. Myslím si, že i v pravěku lidé hráli divadlo. Neměli jednoduchý život. Žili v jeskyních, v tlupách, lovili, ohrožovala je dravá zvěř, počasí. V jejich každodenním životě se však našly chvíle, kdy se radovali, úspěšný lovec předváděl, jak zabil zvíře. Dalo by se říct, že hrál divadlo. Mám za to, že ve středověku byly divadelní hry. Nejdříve s jednoduchou myšlenkou, později se objevil složitější děj. Představuji si náměstí, jarmark, kde vystupují potulní kejklíři, zruční žongléři a baví přihlížející. Tak bych mohl rozebírat jedno historické období za druhým až do současnosti.
Ve větších městech Evropy dnes najdeme už ne jen jedno, ale hned několik divadel, v jejichž repertoáru si, podle mého názoru, musí vybrat každý. Dobře, balet je podívaná pro opravdu náročného diváka a dojímá převážně ženy. Ale co taková komedie, činohra, kabaret, muzikál nebo drama?
V minulých letech divadla zavřena. Když se nad dnešní dobou zamyslím, je škoda, že lidé nenavštěvují divadelní představení. Před pandemií lidé divadlo pravidelně navštěvovali, protože chápali, že neexistuje žádná vyšší forma umění a trávení volného času. Proč dnes už je všechno jinak? Proč se lidi cíleně divadlu vyhýbají? Je daleko jednodušší zapnou televizi, posadit se do křesla, roztrhnout sáček se slanými chipsy…, lenost, pohodlnost, nezájem! Vždyť herci, divadelním souborem, orchestrem i budovou Národního divadla se můžeme ve světě jenom pyšnit.
Neumím si představit, jaké to bude mít následky pro dnešní generaci? Jak bude absenci kulturního a estetického zážitku dohánět?
Dnes jsem moc malý a bez zkušeností a znalostí, abych uměl navrhnout řešení dané situace.
Přeji hezký víkend
Matyáš Zachař
Divadelní HraPodle mě divadelní hry jsou na to, aby pobavily lidi.Podle mě je vymysleli lidi z dávných dob, kdy už je obyčejný život nudil.Mohlo to začít krátkým divadýlkem pro panovníky, nebo krátká scénka na vydělání peněz na ulici.Byla jsem na divadelní hře MALÝ PRINC. Bylo to úžasné. Strašně mě to baví, jak se ti lidé vžijí do své role. Podle mě by měli lidé chodit na divadelní hry dál, protože jim to zlepší náladu, podporujeme tím umělce a přejdeme tím na jiné myšlenky. Proč jen sedět doma? vás to baví, je to baví. CHOĎTE NA DIVADELNÍ HRY.
Eliška Kočí.
Divadlo je výkonné čili múzické umění, při němž herci (případně zpěváci a tanečníci) na jevišti předvádějí divadelní hru. Diváci při tom obvykle sedí v hledišti kryté nebo otevřené divadelní budovy. Divadlem se zabývá divadelní věda čili teatrologie. Divadlo vzniká tak, že kolektiv tvůrců (dramaturgové, herci, režiséři, choreografové, scenáristé, inspicient, korepetitor, scénograf atd.) a technických spolupracovníků (technici, zvukaři, osvětlovači) tvoří společně divadelní inscenaci, která je předvedena buďto jednorázově nebo ve vícero reprízách divákům.
Jeviště je určený prostor pro představení v divadle. Jeviště slouží jako prostor pro herce a další účinkující (konferenciéry, hudebníky, zpěváky, tanečníky, artisty apod.). V některých případech mohou být jeviště pohyblivá, mohou mít i kruhový tvar připomínající klasickou cirkusovou manéž, kdy diváci sedí v kruhu okolo jeviště. V klasických kamenných divadlech bývá technický prostor nacházející se nad jevištěm označován jako provaziště, který je primárně určen pro provoz jevištní techniky. Velká divadla určená pro balet, operetu, muzikál a operu mívají mezi jevištěm a hledištěm speciální prostor určený pro divadelní orchestr zvaný orchestřiště.
Druhy divadla
Podle druhu divadelní formy a jí odpovídajícího jevištního vybavení i velikosti jevištního prostoru rozlišujeme divadla pro operu, operetu, balet, činohru, muzikál, pantomimu, divadlo malých forem apod. ·
Opera (operní dům) je nejreprezentativnější divadelní útvar. Prostory hlediště mívají slavnostní ráz, jevištní obraz vyžaduje velké a hluboké jevištní otvory. Boční jeviště a přípravny musí umožňovat rychlou přeměnu dekorací během představení. Vybavení operního prostoru disponuje velkým množstvím zkušeben a šaten. Svět opery podmiňuje oddělení herce od diváka. Orchestřiště tvoří mezi nimi přirozenou hranici (předěl), kterou dále vyznačuje portálový prostor. ·
Opereta, balet a muzikál mívají znaky podobné opeře. Působení prostoru nebývá tak bohaté a velkorysé, jako je tomu u opery. Představení mívá obvykle mnohem větší formální volnost, čímž může být dosažen větší kontakt mezi herci a diváky. Orchestřiště obvykle mívá menší měřítko než u opery.
Činohra klade maximální požadavky na viditelnost a slyšitelnost resp. akustiku divadelního prostoru. Menší počet diváků pak vede k vytvoření intimnějšího výrazu divadelního prostoru. Většinou nevyžaduje orchestřiště, scéna může bezprostředně přecházet až k divákům. Hra někdy přechází až do prostoru hlediště, herci někdy hrají i mezi diváky, dosahuje se většího kontaktu mezi hercem a divákem. Hlavní jeviště se liší od operního jeviště tím, že obvykle nemá žádný sbor, orchestr a balet.
-Dramaturg – Je tvůrčí pracovník zabývající se přípravnou uměleckou činností zvanou dramaturgie.
– Herec – Je umělec, který dramaticky předvádí jinou postavu. K tomu využívá svého těla. Herci se uplatňují v divadle, filmu, televizi, nebo v rozhlase, případně nahrávacích studiích (audioknihy)
–Režisér je tvořivý umělec syntetizující jednotlivé složky a prvky dramatické struktury do ideově a stylově jednotného, celistvého díla (divadelního, filmového, televizního, rozhlasového). Jde o vedoucí osobnost týmu uměleckých pracovníků ve všech dramatických uměních. Osoba režiséra se může překrývat s osobou autora námětu díla, na kterém pracuje. Funkce i práce režiséra se označuje jako režie.
Choreografie je odborná umělecká činnost, která spočívá ve vytváření koncepce nebo kompozice nějakého tanečního díla, tanečního projevu formou tance nebo baletu. Slovo může označovat i technické a umělecké vedení a řízení nějakého tanečního či baletního souboru. Muž pracující jakožto umělecký a technický vedoucí nějakého tanečního či baletního souboru nebo tvůrce nějakého tanečního či baletního vystoupení se pak nazývá choreograf, žena pak choreografka.
Scénografie je označení pro výtvarnou složku divadla (nebo filmu)[1]. Kromě toho se jedná také o jeden z oborů divadelní vědy, který se zabývá výtvarnými projevy v divadle zejména z teoretického a historického hlediska. Divadelní výtvarník zabývající se scénografií se nazývá scénograf (muž) nebo scénografka (žena). Z hlediska estetického působení na diváka se jedná o velmi významnou složku divadelní tvorby každého kamenného divadla.
Zvukař je profese, která se zabývá technickými aspekty záznamu a šíření zvuku. Vyskytuje se v mnoha uměleckých i neuměleckých oborech lidské činnosti. Zvukaři pracují i při všech větších kulturních, sportovních a společenských akcích, kde je třeba ozvučit širší společenské prostory, stejně jako v médiích, která pracují se zvukem – uplatňuje se v divadlech, televizi a rozhlase, v nahrávacích studiích, u filmu a na koncertech.
Divadelní inscenace v teatrologii označuje kterým je organizace, partitura jednotlivých divadelních představení. Nejde tedy o konkrétní odehrání divadelního představení, ale o jeho předlohu, která se vyskytuje v mysli všech zúčastněných a je jakousi „ideální“ představou o právě probíhajícím představení. V obecné češtině však tento termín s termínem divadelní představení splývá a rozumí se obojím totéž.
Divadelní inscenace v teatrologii označuje umělecké dílo, kterým je organizace, partitura jednotlivých divadelních představení. Nejde tedy o konkrétní odehrání divadelního představení, ale o jeho předlohu, která se vyskytuje v mysli všech zúčastněných a je jakousi „ideální“ představou o právě probíhajícím představení. V obecné češtině však tento termín s termínem divadelní představení splývá a rozumí se obojím totéž.
Žánr (fran. genre – druh) je rozdělení konkrétních forem umění podle kritérií relevantních dané formě (např. filmový žánr, fotografický žánr, hudební žánr nebo literární žánr, herní žánr). Ve všech odvětvích umění jsou však žánry neurčité kategorie bez pevných hranic a jsou určeny především zažitými konvencemi. Mnoho děl pak jde napříč několika žánry a používá a kombinuje tyto konvence, často zde dochází ke vzájemnému prolínání jednotlivých žánrů, případně i k jejich vzájemnému ovlivňování apod.
Naty Prochová
Úvaha – divadla , divadelní hry
Když se nad tím zamyslíme, historie divadel a divadelních her začíná již v době pravěké, kdy lovci během rituálů a oslav nosili masky a oslavovali vítězství.V době Starověkého Řecka, obyvatelé u příležitosti oslav boha Dionýsa zpívali hymnu na jeho počest v kostýmech. Divadlo je hereckou interakcí mezi jednotlivci, kteří představují příběh před očima veřejnosti. Hry jsou vysoce emotivní, je kladen důraz na jednotlivé přechody mezi dějstvími.
Divadlo za národního obrození – obrozenci se pokoušeli založit první kamenné divadlo, bohužel se hůře prosazovalo vedle italské a německé opery. I tak se ale obrozenci dál věnovali divadelním hrám bezprostředně bez vlivu na diváka.Divadlo a divadelní hry jsou velmi obohacujícím prvkem společnosti. V dnešní době si můžeme vybrat hned z několika žánrů, které nás zaujmou, či baví a jít na ně do divadla.Můžeme vybrat ze žánrů: opera, opereta, drama, činohra, komedie, muzikál, loutkové divadlo, balet či pantomima. V dnešní době jsou i moderní divadla, která divákovi umožňují i nevšední podívanou, a těmi jsou například černá divadla. V těchto divadlech se především pracuje na základě nasvícení kostýmů, které jsou vidět jen ve tmě a zobrazují tak různé postavy, či zvířata.Já osobně mám ráda komedie a muzikály.Divadelní hra , která se mi velice líbila byla hra – Kat Mydlář v divadle Broadway – je to příběh pražského Kata, který neměl moc jednoduchý život. Hra je plná intrik, zloby a pomsty, ale i lásky. Muzikál má krásné melodické písničky, které se dají podle mého názoru poslouchat i doma a jejich obsah vyjadřuje myšlenky a pocity divadelních postav. Mě osobně se nejvíce líbila postava Dorotky, do které byl Jan Mydlář – pražský kat zamilován.Myslím, že divadlo a divadelní hry nás velice obohacují. Člověk, který příběh shlédne v divadle, si dokáže reálně představit, jak to v minulosti bylo – samozřejmě mluvím o hrách, které se zakládají na skutečném příběhu.V divadle můžeme v některých hrách zaslechnout i jiný jazyk – mluvu, starší, která se již dnes nepoužívá a tím se také člověk velice obohacuje.Na závěr bych ráda zmínila, že je skvělé, že naše škola pořádá klub mladého diváka, a že se i takto můžeme účastnit divadelních her.
Jan Mydlář – přezdívaný Kat Mydlář Jan Mydlář – pověstmi opředený kat se narodil v královském městě Chrudimi. Přerušil svá studia v Praze, aby paradoxně později zde, v hlavním městě Českého království, z lásky vykonával po dlouhá léta opovrhovanou, přesto výnosnou katovskou činnost. Ve své funkci působil v rudolfínské Praze, do které se sjížděli vyslanci z nejrůznějších končin Evropy. Pobývaly tu významné osobnosti vědy, umění, ale i šarlatáni, šejdíři a podvodníci. Postava kata Mydláře byla opravdu osudově spojená s národním traumatem, byť reálná. O životě mistra popravčího toho moc nevíme. Slavným se stal až po popravě všech sedmadvaceti rytířů a měšťanů 21. června 1621, neboť právě na něm bylo vykonání rozsudku. Podobná poprava se nekonala dosud nikde. Jméno pražského kata se rozlétlo Evropou. Na trzích se prodávaly „zaručeně pravé“ meče s vyrytými jmény popravených nebo s Mydlářovým monogramem. Jan Mydlář – evangelík, jenž v rámci svého řemesla musel paradoxně vykonat onen krutý a tristní akt, jímž vítěz oslavil svůj triumf nad poraženým. Kat Mydlář se tak stal součástí jedné z kapitol českých dějin, dramatických, opředených mýty i předsudky, jistě proto i vždy inspirujících a divadelně zajímavých her.
Kačka Procházková
DIVADLO A DIVADELNÍ HRY
Divadlo, co je divadlo? Je to spojení slov diváci a loutky? Nebo je to od slov dívat se, div? To záleží asi na každém z nás, jak si toto podstatné jméno vyložíme. Divadlo je múzické umění, při němž herci (tanečníci, zpěváci) vyjadřují určitý pocit – roli, možná i skutečné pocity tzv. předvádějí divadelní hru.Divadlem se zabývá divadelní věda teatrologie.Jak takové divadlo vlastně vnímáme? Divadlo můžeme vnímat zrakem, sluchem a v některých případech ho i zažít na vlastní „kůži“ – existují divadla kde z diváka se stává herec a tvůrce určité hry (v Praze např. Divadlo Forum Karlín).A kdo vlastně divadlo krom herců a zpěváků tvoří? Je to to spoustu lidí – dramaturgové, režiséři, choreografové, scenáristé, scénograf, inspicient, také zvukaři a osvětlovači.
Ač se to nezdá divadlo plní pro lidstvo spoustu úloh, od základní estetické, etickou, výchovnou, politickou, zábavnou, didaktickou či třeba i náboženskou.Proč jsou na světě divadelní hry? Myslím si, že je to jak jsem již napsla, že určitou hrou nám má divadlo přenést nějakou myšlenku, náboženství, politické pojetí, etickou či výchovnou formou nám jako lidem něco sdělit.A kdo vlastně divadlo – divadelní hru vynalezl? Dle mého názoru divadlo vznikalo už kdysi ve starověku, kde pračlověk u ohně vyjadřoval svůj pocit, jakýsi rituál, aby přenesl radost, smutek, atp.Nejznámější divadelní hry? Romeo a Julie, Hamlet, Sluha dvou pánů, Zkrocení zlé ženy, Othello, Tramvaj do stanice touha.Z těchto her jsem osobně viděla hru Sluha dvou pánů. Tato hra vypráví o Beatrice Rasponi, převlečenou za svého mrtvého bratra Federica, přijíždí do Benátek společně se svým sluhou Truffaldinem. Hledá tu svého snoubence Florinda, který jejího bratra v souboji zabil a musel utéct z Turína. Florindo skutečně později do Benátek dorazí a také si Truffaldina najme jako sluhu. Služba dvěma pánům naráz je však na Truffaldina moc, většinu zadaných úkolů poplete a dá vzniknout mnoha komickým situacím.Toť asi vše k mé úvaze o divadle a divadelních hrách. Hezký zbytek víkendu.
Amálie Zedníková
Divadlo je pro mě pohádka ✨. Je to nějaký děj, co hrají herci. Já doslova miluju divadla, když mě zaujmou, tak se do nich umím vžít a to je nádhera, cítím se jako kdybych tam stála. Přijde mi neuvěřitelně jak to ti herci umí krásně zahrát. Na začátku rozehrají ten děj, potom v něm pomalu dělají nějaké zápletky a rozvíjí ho. Na konci ten děj ukončí, buď vesele nebo smutně. Já mám radši divadla, která mají šťastný konec, protože z toho mám potom dobrý pocit. Ale když to skončí smutně tak mi je potom strašně smutno. 1. Je to druh zábavy, dříve si tím lidé přenášeli příběh když neexistoval internet a také se tím vzdělávali. 2. Divadla dramatické hry lidé vynalezli ve Starověkém Řecku 3. V prvním divadle co jsem kdy byla se Jmenovalo KAPKA MEDU PRO VERUNKU – bylo to o dívce, která byla zakletá a jedn princ ji zachránil tím, že ji donesl léčivou kapku medu.
PROFESE :-Režisér – řídí představení – Osvětlovač- osvětluje scénu -Herec – hraje roly- Producent – majitel toho celého – Dramatik – píše divadelní hry třeba jako William Shakespeare nebo Homér -scénárista – dělá scénáře pro herce – Dialog – znamená když spolu dva lidé mluví -Kulisák – dělá kulisy za herci – Dramaturg – dělá ve filmu drama- Zvukař – zvukové efekty -Animátor – rozbohybovač či oživovač -klapka – KLAPKA TEĎ 😂-kameraman – natáčí scénu Lidé se rozhovorem hodně vzdělávají.
Hezký slunečný den paní učitelko s pozdravem Majda.
Úvaha o divadle a divadelních hráchMyslím si, že divadlo vzniklo hlavně proto, aby si lidé předávali různé pravdivé i vymyšlené, které byli pro zábavu i poučení. I pohádky pro děti se hrají jako divadelní představení. Divadelní hry mohou být o hrdinech, lásce, přátelství, historických i současných událostech apod. V minulosti bylo divadlo jedinou zábavou chudých i bohatých. Tak jako dnes kino. Jít do divadla byla a je také příležitost se pěkně obléknout, potkat známe nebo dokonce mluvit s herci. Pro mě, když se řekne divadlo, to znamená nudu. Ale asi to bude tím, že jsem zatím neviděl žádnou hru nebo představení, která by mně zaujala. Vlastně jsem byl kdysi jen na dětských představeních. Takže si myslím, že svůj názor můžu v budoucnosti změnit. Divadlo hrají profesionální herci, např. v Národním divadle v Praze. Ale jsou také divadla, kde hrají herci ochotníci, kteří hrají pro svou zábavu. Vím, že za vznikem divadelní hry je hodně práce. Někdo musí sehnat peníze, aby bylo z čeho všechny a všechno zaplatit, napsat scénář, vybrat herce, režírovat představení, vyrobit kulisy a kostýmy, nasvítit scénu, herci se musí naučit texty. Je to vlastně totéž co točit film. Jen každé představení je pokaždé trochu jiné, protože se hraje naživo. Divadelní hry se připravují dlouhé měsíce a výsledkem je premiéra, která když se povede, je odměnou pro celý ten tým lidí. Myslím si, že divadlo je potřeba, protože se lidé potřebují bavit. Přeji krásný víkend.
Matyáš Novák
Divadlo
Divadlo je naše nejstarší duchovní hra a cenná literární památka. Pro někoho prosezená hodina, pro někoho zážitek. V divadle jsem byla dvakrát. Jednou s babičkou a to se mi moc líbilo. Podruhé se školou. To mě moc nebavilo. Už si ani nevzpomínám, o čem bylo. Mě musí divadlo zaujmout. Každému se líbí něco jiného. Ale sestavit takovou hru, určitě není nic jednoduchého. Někdo se může ptát, proč? Co může být tak těžkého na tom, odříkat na jevišti pár vět. V tom se mnoho lidí plete. Pro divadelníky jedna hra může znamenat několik let tvrdé práce. Nejdříve to chce scénář, jenže není lehké nějaký sehnat, nebo ho vymyslet. Možná si někdo říká, že nápadů by bylo dost. Ale dotáhnout ten nápad do konce chce pořádné nervy. Napsat příběh, udělat z něj dialog, upravit slova, aby šla do pusy. Je toho mnoho. Pak scéna. Je potřeba ji vymyslet. To dá dost práce. Kostýmy, kulisy, hudba, osvětlení. Chce to šmrnc. Když si to sečteme, práce je to hodně.
Řecké divadlo
Řecké divadlo využívalo přirozený přírodní terén a bylo umístěno ve svahu s výhledem na okolní krajinu a často také na moře. Řekové se považují za vynálezce divadla a za tvůrce nového literárního útvaru, který označujeme jako drama. Řecké drama se vyvinulo z náboženských slavností na počest boha Dionýsa a provozování divadelních her se brzy stalo jejich důležitou součástí. V rámci Dionýsových slavností se konaly v Athénách divadelní soutěže. Jejich organizací a finančním zabezpečením pověřil athénský stát vždy jednoho bohatého občana. Chudým Athéňanům byly vypláceny příspěvky na vstupné ze státní pokladny.
Proč jsou na světě divadelní hry?
Jak jsem psala výše, řecké drama se vyvinulo z náboženských slavností. Podle mne divadelní hry představovaly „zábavu“ a možná i nauku a představu pro tehdejší obyvatele Řecka. Nedokážu pořádně odpovědět na tuto otázku i když mi už týden vrtá hlavou.
S pozdravem Sandra D.
Divadelní hry je něco jako film, akorát na divadlo se koukáte živě. Divadelní hry vynalezly staří Řekové. Vlastně v divadle mají skoro stejné profese jako, když se natáčí film, je tam třeba scénárista, herci, dramaturg, režisér, inspicient (to je ten kdo pomáhá režisérovi, ale je to většinou jen u větších divadel a filmů) a další mě už nenapadají . Divadlo je od slova div. Myslím, že existují dost kategorií divadel. To je třeba opera kde se vlastně hraje ale hlavně se tam zpívá. V divadle hrají herci stejně jako ve filmu, každý herec má svojí roli (existuje taky dvojrole kdy vlastně hraje jeden člověk dvě role, ale je to opravdu náročné) a podle té role se musí naučit scénář (to je vlastně soupis všeho co by měl říkat při ději) scénář se trénuje několik dní, protože na to musíte mít hodně dobře vycvičenou paměť. Já jsem byl na několika divadelních představení, ale nejvíc mě zaujala v národním divadle když jsem byl na divadelní hře Kytice od Karla Jaromíra Erbena. A divadelní hry jsou tady na světě podle mě kvůli tomu, aby se lidi bavili a aby zažili nějaký ten svůj zážitek.
Přeji hezký den,
Artuš Havlíček
Dobrý den paní učitelko,
navštívila jsem divadlo Studio dva, kde hráli pohádku: Šíleně smutná princezna ve které hráli:princ Jan Cinaprincezna Berenika Kohoutová divadelní hra je na motivu stejnojmenné pohádky, kterou všichni známe, pohádka je o princi a princezně ze sousedních zemí, kteří se mají na přání svých otců vzít, ale sami se rozhodnou, že se nejprve přesvědčí jak jejich budoucí partner vypadá, ale dřív než potkají své budoucí partnery narazí na svojí lásku, ale nevědí, že jejich láska je právě jejich partner z plánovaného manželství.divadlo se mi moc líbilo.Nicol Hanibalová 👑👑
Anglické Divadlo
Divadlo odehrávalo v tělocvičně pátek 8.10. druhou vyučovací hodinu. S námi byly třídy 6.A a 7.B.
Hráli to dva herci, muž a žena, kteří byli agenti a hledali ufona, který tady už jednou byl a ztratil tady své bratry jménem Flip a Flop.
Takže se vrátil a hledal je tak že nám skenoval mozky a přitom říkal srandovně: „Flip Flop“.
Nakonec se zjistilo, že ten agent byl ufon, který se převlíkal za agenta USA. Ufon nakonec našel své bratry, bratry hráli žáci ze 7.B.
Ve hře bylo několik žáků a mezi nimi jsem byl i já s žákem ze 6.A a chytali jsme ufona.
Já sem musel říct vetu, která mi moc nešla vyslovit. Žák 6.A se mněl nenápadně připlížit k nahrávači, když tam bude ufon.
Divadlo se mi líbilo, protože bylo legrační a celé to bylo v angličtině. Celému divadlu jsem rozuměl.
Byl bych moc rád, aby taková divadla byla častěji.
David Koubek
