Literární dílo 6. B roku 2020/2021

KRVAVÁ OBLAST
Isabela a Denis se kamarádí, dalo by se říci, už od narození. Jednoho krásného letního dne se rozhodli, že by chtěli vyrazit na nějaký výlet. Isabela usedla k notebooku a hledala nějaká zajímavá místa. Našla jeden hezký les, a tak se rozhodli, že tam pojedou na týden a pronajmou si malou chatičku. Sbalili si dvě sportovní tašky, Denis se rozhodl vzít i svého pejska Albího, nasedli do auta a jeli. Když dojeli na místo, nestačili se divit. Příroda zde byla opravdu nádherná! Snad ještě 100× hezčí, než na obrázku. Než se stačili zabydlet v chatičce, už byl večer. V tu ránu někdo zaklepal na dveře. Šli tedy otevřít. Za dveřmi čekala jedna moc milá stará paní. ,,Dobrý den, já jsem paní Fialková.“ Isabela a Denis se představili také. Paní Fialková se šla seznámit s dočasnými sousedy a na závěr konverzace sdělila: ,,Dávejte na sebe veliký pozor! Není radno si zahrávat se zdejšími bytostmi! Mají mnohem větší moc než Vy!“ Isabela se podívá na Denise a Denis na ni. Oba mají nepochopený výraz. A když se chtěli zeptat paní Fialkové, co má znamenat ,,není radno si zahrávat se zdejšími bytostmi“, byla paní Fialková už dávno pryč! Denis zabouchl dveře a šel si sednout na pohovku. Přemýšlel, co to mělo znamenat. Isabela šla připravit něco večeři. Denis se ptá Isabely: ,,Nevíš, co tím paní Fialková měla na mysli?“ Isabela mu na to odpoví: ,,To nevím, ale možná zítra na něco přijdeme při procházce.“ Po večeři si šli lehnout. V 8:00 zvoní budík. Denis vstane a jde připravit snídani. Isabela po chvíli přijde s Albím a popřeje dobré ráno. Denis jí odpoví a ptá se: ,,Včera večer jsem ještě přemýšlel nad tou větou paní Fialkové. A došlo mi, že nás tím chtěla asi varovat!“ Isabela se ptá: ,,Ale před kým? A proč? Snad tu není žádný sériový vrah!“ Směje se. Denis jí odpoví: ,,To nevím, ale asi to brzy zjistíme!“ V 9:00 Isabela připravuje velkou svačinu na cestu po lese. V 9:30 se vydají na procházku. Procházejí se a narazí na jeden starší pár. A paní jim říká: ,,Dávejte na sebe pozor! Obzvláště v téhle oblasti!“ Isabela udiveně kouká na Denise. Denis vezme Isabelu za ruku a odvede ji o kousek dál. A ptá se jí: ,,Co to mělo znamenat, v téhle oblasti?“ Isabela zděšeně odpovídá: ,,To nevím, ale připadá mi to dost zvláštní!“ Denis povídá Isabele: ,,Ano, je to zvláštní. Ale pojďme ještě dál. Oni asi akorát chtějí, abychom si neublížili.“ Jdou tedy dál lesem, když v tom potkají vyplašenou dívku. Dívka je prosí: ,,Prosím, pomozte, prosím!“ Isabela se ptá: ,,A s čím?“ Dívka jí odpoví: ,,Pojďte za mnou, rychle!“ Isabela s Denisem běží za dívkou. Když dívka doběhne na okraj skály, ukáže prstem dolů. A povídá: ,,Tam! Tam je moje sestra! Pomozte jí, prosím!“ Denis seběhne s Isabelou dolů a snaží se vytáhnout zaklíněnou holčičku. Když ji vytáhnou, odvedou obě sestry k jejich domu. Tam se s nimi rozloučí a vracejí se zpět k jejich chatičce. Denis se ptá: ,,Belo, nepřipadalo Ti, že pod tou dívkou byla čerstvá krev? Taková louže pod ní byla.“ Isabela odpoví: ,,Právě jsem se Tě na to chtěla zeptat! Připadalo. Ale ta holčička byla přece úplně čistá! Což je divné.“ Denis odpovídá Bele: ,,Další podivnost! Tak si zkusíme zapnout televizi, třeba něco zjistíme.“ Koukají se na televizi, když v tom někdo klepe na dveře. Denis dojde otevřít. Za dveřmi stojí paní Fialková. Paní Fialková pozdraví a ptá se: ,,Dobrý den Denisi, mohu dál?“ Denis odpoví: ,,Samozřejmě, pojďte. Posaďte se k nám paní Fialková.“ Paní Fialková pozdraví i Isabelu. A Denis povídá paní Fialkové: ,,My jsme dnes měli ale pěkně dobrodružný den! Zachraňovali jsme holčičku a.“ V tom přeruší paní Fialková Denise a ptá se: ,,A jak ta holčička vypadala? Měla i sestru, která Vás prosila o pomoc?“ Denis odpoví: ,,Ano, ale jak to víte?“ Paní Fialková se začne obávat: ,,Ale ne. To se nemělo stát!“ Isabela se ptá: ,,Copak se nemělo stát?“ Paní Fialková odpoví: ,,To jste se dostali do začarovaného kruhu! Další lidé, co se odsud nedostanou.“ Nešťastná paní Fialková varuje Isabelu s Denisem, ať se odsud dostanou co nejdříve. Nebo se začnou dít strašné věci. Než se stihne Isabela zeptat, jaké věci, tak je paní Fialková už dávno pryč. Denis říká Bele: ,,A zase se vypařila, jak pára nad hrncem!“ 
Další den se probudí do deštivého dne. Rozhodnou se, že den stráví v chatičce. Nasnídají se, a jelikož neví, co budou celý den v chatičce dělat, rozhodnou se prozkoumat půdu. Na ni vede starý dřevěný vyklápěcí žebřík. Vylezou nahoru a koukají se kolem sebe. Denis povídá: ,,Tady je ale věcí! Kde začneme?“ Isabela si všimne jedné zajímavé staré dřevěné truhly se zlatým lemem. Isabela se ptá: ,,Co třeba tady? Mohli bychom zkusit otevřít tu truhlu. Ale je zamčená. Kde by mohl být klíč?“ Denis se společně s Isabelou kouká všude po půdě, až narazí na dřevěnou krabičku, také se zlatým lemem. Otevřou ji, a tam je schovaný zlatý klíč. Vezmou klíč a snaží se odemknout truhlu. Když otevřou truhlu, najdou v ní hromadu černobílých fotek a nějaké dopisy. Prohlíží si fotky, na kterých jsou vyfocené dvě malé holčičky a jedna starší paní. Isabela se ptá: ,,Nepřipadají Ti ty holčičky nějaké povědomé?“ A Denis si uvědomí, že jsou to ty dvě holčičky z lesa. A povídá Bele: ,,To jsou ty dvě holčičky z lesa! Koukej, je k tomu i nějaký dopis!“ Otevřou dopis, ve kterém stojí: Moje milé holky. Nikdy v životě na Vás nezapomenu! Je smutné a bolestivé, že se Violka zaklínila pod starým kořenem dubu. Ale nesmím zapomenout i na velmi odvážnou Lili, která se snažila sehnat pomoc pro Violku! Lili ale bohužel zajaly velmi zlé nadpřirozené bytosti. Nikdo už nikdy Lili nespatřil. Proto Vám přeji klidné místo pro Vaši duši. Ale i nadále se s vámi budu pravidelně scházet při odpoledním čaji v bylinkovém háji. S láskou Vaše babička Fialka. Isabela se ptá: ,,Takže ty holčičky, které jsme potkali, byly mrtvé? Jak jsme je teda mohli vidět?“ V tom se ozve divná meluzína. Zní, jako kdyby volala o pomoc. Bylo to oběma divné, protože neměli otevřené ani jedno okno. Najednou se ozve velká rána. Denis povídá: ,,Ten dopis dořešíme později. Teď se půjdeme podívat, co to spadlo.“ Koukají se po chatičce a vidí rozbitou fialkovou vázu. Diví se, jak se mohla váza rozbít, protože byla na zemi a byly v ní čerstvé květiny, které teď vypadají, jako by tam byly už sto let. Vytřou tedy rozlitou vodu, sesbírají střepy a položí je na okno. Najednou se zase ozve meluzína a vypadne elektřina. Vezmou si baterku a podívají se na jističe. Ty jsou ale všechny nahozené. Najednou se zase rozsvítí. Vrátí se na půdu a koukají se dál do truhly. Je tam hodně fotek v bylinkovém háji se dvěma holčičkami. V tom zase vypadne elektřina. A tajemná meluzína se ozve znovu. Tentokrát zní, jako kdyby o pomoc volalo více mrtvých duší: ,,Pomozte nám! Pomozte nám! Prosím.“ Isabela a Denis se už začínají celkem bát. Jdou si pro notebook a zase zpět na půdu. Zadají si chatovou oblast do vyhledávače a rozkliknou si jediný odkaz, který jim to našlo. Z odkazu se dozvídají, že oblast, ve které se nachází, se jmenuje Krvavá Oblast. Už to je trochu zarazí a zároveň i vyděsí. Vzpomenou si na paní Fialkovou a starší pár, který potkali v lese. Povídali jim, že si mají dávat pozor v této oblasti. Čtou tedy dál a dozvídají se, že v této oblasti záhadně zemřela jistá ,,Lilie Fialková“. Kterou prý nikdo, nikdy nenašel. Dokonce ani její ostatky. Našlo se zde i hodně krvavých kaluží, které nebyl nikdo schopný vysvětlit, proto tohle místo dostalo jméno Krvavá Oblast. Dále stojí, že nikdo, kdo se do této oblasti dostane, už se z ní nikdy nedostane. Jsou zde velké bouřky, přes které se nelze dostat. Proto se návštěvníci rozhodnou zůstat v chatičce číslo 13 a přečkat bouřku. V chatičce je ale hlasy mrtvých lidí utrápí k smrti! Vyděšená Bela zaklapne notebook a povídá: ,,To se nám ale přece nestane, že ne Denisi? Jelikož neměli vůbec pojem o čase, udivilo je, že na půdě strávili celý den. Na půdě byly i nějaké staré deky, a tak tam přespali. Ráno Belu vzbudí strašný štěkot Albího. Isabela se tedy jde podívat, na co Albí štěká. Vidí Albího, který sedí přede dveřmi, a tak se rozhodne je otevřít. Jen, co trochu pootevřela dveře, Albí vyletěl ven, jako blesk. Albí uteče k autu a štěká na něj. Isabela si uvědomí, že chce Albí domů. Ale není divu, také se jí zde moc nelíbí. Bela přivolá Albího a vrací se zpět do chatičky. Denis už je vzhůru a balí tašky. Bela se ptá. ,,Copak to děláš?“ Denis jí odpoví: ,,Vůbec se mi to tady nelíbí. Měl jsem i divný sen, že se někde vybouráme! Proto už zde nechci strávit ani minutu.“ Bela sdílí názor s Denisem, takže taky balí. V tom si vzpomene na tu záhadnou truhlu a paní Fialkovou. A tak se ptá: ,,Ale co paní Fialková? Měli bychom se s ní aspoň rozloučit.“ Jdou k chatě paní Fialkové, zaklepou a čekají, jestli jim někdo otevře. Čekají pět minut a stále nic. Denis povídá: ,,Třeba paní Fialková někam odešla.“ Bela odpoví: ,,Asi. Tak já jí zde nechám aspoň dopis.“ Isabela nechá paní Fialkové za oknem dopis. Když mají vše zabaleno, naloží věci do auta a odjíždějí. Jedou lesem a najednou se někdo objeví přímo před autem. Denis rychle trhne volantem. A jelikož jsou všude kolem stromy, tak do jednoho nabourají!
Když se probudí z bezvědomí, snaží se dostat ven z auta. V tom se strašně zatáhne obloha a začne foukat silný vítr. Rozhodnou se tedy vyprostit z předních sedadel a zkontrolovat, jak je na tom Albí. Otevřou dveře kufru a zjistí, že Albímu nic není, jen z vyčerpání usnul. Sednou si k Albímu do kufru a chtějí přečkat bouřku. Bouřka ale trvá dlouho do noci a usnou také. V noci se začnou dít dost podivné věci. Ale jelikož byli po bouračce hodně vyčerpaní, tak je nic nevzbudilo. Okolo auta se začaly vznášet podivné bytosti. Trochu připomínaly mozkomory z Harryho Pottera. Měly na sobě černé roztrhané hadry, kapuci přes celou hlavu a dlouhé kostnaté prsty. Na 100% byly mrtvé, ale přesto vypadaly, jako živé. A jelikož byly jako duch, tak prošly do auta, jako nic. Začaly z Denise a Isabely vysávat energii, která jim ještě zbyla. Bytosti vysávaly tak dlouho, dokud z nich nevysály úplně všechnu energii. A když neměli jedinou kapku energie, zemřeli. Ráno se probudí jako mrtvé duše, které se dívají na své mrtvé tělo. Jediný přeživší byl Albí, který když zjistil, že jsou jeho páníčci mrtví, tak zůstal s nimi do té doby, než zemřel na nedostatek vody. Poté, co byli úplně všichni mrtví, tak se rozhodli, přidat se k dalším mrtvým duším. Po nějaké době přijde jedna mladá dívka a zeptá se duší Isabely a Denise, jestli by se nechtěli proměnit aspoň v lesní zvířata, protože už je nemůže proměnit v lidi. Duše souhlasí. Dívka jim dá na výběr, v která zvířata se chtějí proměnit. A jelikož nechtějí, aby se něco podobného stalo i jiným, rozhodnou se, proměnit se na vlky. Dívka tedy vysloví pár divných slov a najednou se ocitnou ve vlčím těle. Dokonce i z Albího dívka udělala vlka! Od té chvíle střeží lesní bránu do Krvavé Oblasti. Záhadou ale zůstává, kam se poděla jejich mrtvá těla druhý den, kdy byli mrtví. Není možné, aby je někdo snědl, protože auto bylo zamčené. Druhou záhadou zůstává, proč je všude v kufru jejich krev, když je nikdo nepořezal. A třetí záhadou zůstává, co byla ta dívka zač a odkud přišla. A vůbec i ta její moc, někoho přeměňovat ve zvíře! 

Sandra Dunajová

COVID 19

O covidu jsem se rozhodla psát, protože je to nejaktuálnější a zajímavé téma, které ovlivnilo mě i celý svět.
Poprvé se covid objevil v Číně na konci roku 2019, proto také dostal název covid-19. U nás se však objevil až v pátek 24. ledna 2020. Covid většinou zasáhne plíce. Nejvíce ohrožuje lidi s oslabenou imunitou, například seniory, ale i novorozence. Nejčastější příznaky jsou horečka, suchý kašel, únava, bolest v krku, průjem, zánět spojivek, ztráta chuti nebo čichu.
 Mě se poprvé epidemie dotkla tím, že jsme o jarních prázdninách nemohli jet do zahraničí na hory. A od té doby, se všechno změnilo. První velká změna  byla že jsme museli nosit roušky, ještě pře pár lety jsem vůbec netušila ,že existuje respirátor a roušku jsem znala jen z nemocnice. Tím, že se roušky vůbec nenosily byl jich nedostatek a tak si lidé začali vyrábět svoje. Jako další omezení bylo, že nám zavřeli obchody a nechali nám otevřené jen obchody na potravinami a drogerií. Postupně bylo zakázáno chodit do práce do školy a zavřeli všechny kroužky, v této době ještě nebyli online hodiny a proto se každý učil doma sám ze zadané práce od učitele. A tak to šlo až do prázdnin. O prázninách se situace trochu uklidnila, nemuseli jsme nosit roušky, mohli jsme jezdit na tábory a dovolené. Bylo to skvělé, protože jsme si zase mohli opočinout od roušek a všech zákazů. A pak začal nový školní rok a s ním i nová opatření. Moc jsme si školu ani nové spolužáky neužili a už jsme zase byli na distanční výuce. Na toto jsme už byli více připraveni a tak jsme hned začali s online výukou. Tento stav vydržel až do konce dubna a potom jsme mohli zase začít chodit do školy. Jediná nepříjemná věc je, že se musíme pravidelně testovat a nosit celý den roušky.
Já osobně jsem ráda, že můžu zase chodit do školy protože lépe chápu novou láku a hodiny jsou zýbavnější. Na online výuce je pro mně jediný plus, že jsem se naučila rychleji psát na počítači a obecně lépe s ním pracovat. Dufám že se už se vše bude jen zlepšovat a už nic podobného nezažijeme.

ELIŠKA

Nela

Atlantida

Atlantida byl kontinent, na který se měla přestěhovat veliká civilizace. Ale byla zničena, někdo si myslí, že třeba Krakenem nebo Diem. Ale asi nejdůvěryhodnější možnost je, že Atlantidu zaplavilo moře jako přírodní katastrofa. Vše se stalo 9 000 let před naším letopočtem. Atlantida měla být hodně úrodná a taky tam mělo žít hodně lidí. Uprostřed města byl Poseidonův chrám.

Příběh

Roku 10 785 př.n.l. se radostně dostavělo město Atlantida. Bylo to krásné, velké město, které mělo jen jeden problém. Bylo to blízko moře, což znamená, že by tam mohla přijít voda nebo tsunami nebo veliký příliv. A to se taky jednou stalo, když se Matěj, což je hlavní velitel stráží, jednou procházel na molu u moře, spatřil bouři. Ale nebyla to jen tak nějaká bouře, byla obrovská a černá a Matěj věděl, že budou menší povodně, ale určitě ještě netušil, že to zaplaví celou Atlantidu.

Rychle se vrátil do chrámu, kde pobývá král. Král se jmenuje Maty první a vládne už od založení Atlantidy dobře a spravedlivě. Když stráže viděli Matěje, hned ho pustili za vládcem Atlantidy, kde mu řekl, že se blíží bouře, ať dá lodě do garáže pro lodě, aby se nepřeklopily. Když jeli s lodí do garáže, viděli tu velikou bouři – všechno brala s sebou, stromy trhala, obrovské vlny bouchaly do skal. Vojáci se trochu zhrozili. „Ale co, je to jen voda,“ řekl jeden a tak byli klidný. Když všechny lodě dotáhli dovnitř, koukli se na moře a viděli obrovské vlny. Ve vlnách viděli také loď, kterou vlny vzaly. Vojáci viděli, že vlny zde budou tak za 30 sekund, tak se běželi schovat dovnitř a jen doufali, že se to nedostane ne pevninu.

Najednou slyšeli a cítili obrovský náraz. Zachvěli se, slyšeli křik, zmatek, křupáni. V tom jim došlo, co se stalo: vlny byly vyšší jak stavby na moři a protrhl se strop!

Když jim to došlo, začali utíkat do člunu, který byl tak 200 metrů od nich. Bylo to těch nejhorších 200 metrů v jejich životě, běželi hrozně rychle, všude padala voda, cihly, stavení materiály, prostě všechno!

Ale stihli to a skočili do člunu pro 5 lidí v 15lidech. A když odplouvali pryč, viděli, že za nimi jelo dalších asi 15 člunů. Když dojeli po téhle velké bouři na dalekou pevninu, tak zůstali pár dní, než se vrátí.

Po týdnu se rozhodli se vrátit domů do Atlantidy. A k jejich velkému překvapení bylo všechno pod vodou! Žádná Atlantida už nebyla!

Až na malinko chrámu na kopci, tam se prozatím usídlili a pak začali stavět podvodní město. Byla to dřina, ale výsledek stál za to. Bylo to krásné město prosklené a hezké.

Ondra Hlubuček

Dovolená na Lipně

Blížily se letní prázdniny a díky tomu, že si mamka koupila štěně, jsme se nechystaly na kdo ví jaké dovolené za hranice, nýbrž tady v Čechách.

Nebyla jsem z toho dvakrát nadšená, těšila jsem se samozřejmě na opalování na pláži a teplý přímořský vzduch, ale bylo to neprůstřelné.

Všechno bylo na poslední chvíli, pracovní vytížení mé maminky bylo horší než jedoucí rychlík.

Nakonec maminka sehnala ubytování na Lipně, kde jsme nikdy spolu nebyly a uklidňovala mě tím, že vzhledem k finanční náročnosti této destinace je to skoro jako kdybychom k moři jely, další skálopevný bod přesvědčení byl argument, že když bude foukat, budou vlny, jako u moře…

Nakonec jsem se tedy začala na dovolenou těšit.

Byl den D a já měla cestovní horečku už od brzkého rána. Auto bylo naložené po střechu a my jsme vyrazily na naší dovolenou i se štěnětem Miou.

Uplynuly tři hodinky cesty a dorazily jsme do cíle. Ubytování nádherné, apartmán s 5 lůžky, koupelnou, kde se dalo tančit a s kuchyňskou linkou – a to vše jen pro nás dvě, protože se jiné ubytování s pejsky nedalo sehnat.

První den byl úžasný, šly jsme hned prozkoumat okolí a zjistit, co vše můžeme za týden na Lipně navštívit a zkusit.

Velkou radost mi udělal stánek s kuličkovou zmrzlinou, kterou nemají jen tak někde, je prakticky jen na pár místech v republice, ale teď jsem jí měla celý týden přímo před nosem.

Shlédly jsme hned Lipno, prozkoumaly vlny, zjistily jsme, na čem všem se můžeme na vodě svézt…

Našly jsme obchod a něco málo pokoupily na první vaření. Po cestě zpět jsme se šly podívat na lanovku, která vede ke Korunám stromů a jaké možnosti se dají využít při cestě zpět dolu – překvapivě to byly koloběžky a o to moje nadšení stále rostlo.

Po první procházce, která trvala asi 5 hodin jsme se vrátily zpět na apartmán. Byly jsme z cesty a prvního průzkumu unavené a tak jsme si udělaly večeři a šly jsme se pomalu ale jistě uložit ke spánku.

Byl tu druhý den dovolené, sluníčko svítilo, ale prapodivně se zvedal neustále vítr…vlny na Lipně byly vážně tak, jak maminka slibovala, jako u moře. A tak jsme neváhaly a i přes to, že jsme v ten den byly jediné, kdo chtěl půjčit na takové vlny šlapadlo, tak jsme si ho půjčily.

Na šlapadlo jsem nastoupila první já, pak Mia a potom mamka…neurazily jsme ani pár metrů od břehu a všude kolem nás začala stříkat voda od vln a nárazů šlapadla na hladinu vody. Maminka začala příšerně ječet, že neví, koho by dřív z vody tahala, zda mě či psa, či kabelku…Její hlas se neustále zvyšoval a pohled v jejích očích byl opravdu velmi tíživý a bojácný, že jsme na šlapadle vydržely necelých dvacet minut a zase jsme šlapadlo vrátily. I přes to, že to trvalo opravdu jen chvíli, jsem se skvěle bavila a asi nejvíc na tom maminčiným vřískání, Mia se klepala ještě večer.

Tento den jsme potom strávily procházkami a samozřejmě jsem si nenechala ujít kuličkovou zmrzlinu.

Den třetí

Je ráno a vstáváme, připravujeme snídani a znovu vyrážíme na další dobrodružný den. Jsem celá netrpělivá, co si pro mě maminka dnes nachystala…přijede totiž její kamarád, který nás chtěl vzít na velký výlet…a stalo se.

Vyrazily jsme lanovkou nahoru na stezku Korunou stromů. Opět byla vtipná chvilka na lanovce, protože maminka nesnáší výšky a strašně se bála, ale nakonec jsme jí přemluvili, protože jsme nechtěli jít pešky.

Opět šíleny křik, kdo nás bude sbírat jako placky ze země, až se lanovka zřítí.

Strejda a já jsme se bavili, jediný kdo mě smrt v očích byla zase maminka. Když se lanovka uprostřed cesty zastavila, vypadalo to s mamkou opravdu bledě, ale naštěstí to vše vydýchala. Jsme nahoře.

Otázkou bylo, jaký způsob zvolíme pro cestu dolu a hle – koloběžky.

Půjčili jsme kolobrndy, helmy a už jsme se řítili se strejdou rychlostí blesku dolu. Jediný, kdo jel dost pomalu, byla opět mamka, protože vezla ještě Miu v tašce, a tak jí za první zatáčkou vypadla – smíchy jsme se popadali za břicho, Mia byla lehce v šoku, ale v pořádku a tak nám to přišlo dost úsměvné.

Po příjezdu do ubytování jsme chtěli zajít na společný oběd, a protože začalo pršet, tak jsme Mínu nechali na apartmánu a to byla velká chyba. Nikdy ještě nebyla v cizím prostředí sama a po příchodu ze společné večeře nás čekaly rozkousané žaluzie na celých balkonových dveřích, samozřejmě jen do výšky jejího vzrůstu. Mít bernardýna, byl by to velký průšvih, ale protože máme yorkšíra, tak mamka žaluzie srolovala a bylo vyřešeno.

Den čtvrtý

Dnes přijeli babička s dědou a opět se jelo do Korun stromů. Mamka už od rána rozdýchávala cestu k lanovce a lanovkou, tentokrát jí děda pěkně zlobil.

Když by to prý spadlo, je úplně jedno kdo by padal první, jestli já, babička, mamka, děda nebo pes.

Zase jsme mamku pěkně pohoupali. Tentokrát jsme šli i nahoru do Korun stromů, ale mamka čekala dole, to už by bylo vážně moc.

Dolu jsme jeli zase na koloběžkách, já jsem jela s dědou zase rychlostí blesku a mamka a babička dojely za námi.

Opět byla kuličková zmrzlina.

Vzaly jsme babičku a dědu na procházku kolem Mariny a na oběd, ještě jsme stihli skákání na trampolínách a podívanou na Lipno.

Večer jsme už jen omdlely do postele, děda s babičkou odjeli.

Den pátý

Vítr zesílil natolik, že už nebyl nikdo na pláži. Celý den jsme se procházely po Lipně a nakonec mamka uznala, že když nám zítra brzy ráno končí pobyt a blíží se obrovská bouřka, že pojedeme domu ještě večer.

Začaly jsme balit a několikrát nám přitom utekla Mína a my jí naháněly po kopcích.

Auto bylo přeplněné opět po střechu a my jsme jely domu.

Musím ale uznat, že dovolená byla vydařená a že jsme každý den měly bohatou náplň a že jsme si to vážně užily.

Kačka Procházková

Nejkurióznější krádeže

Neznámý zloděj ukradl z parkoviště u Hořic mobilní WC budku. Celková škoda byla odhadnuta na 20 tisíc korun.

Ostravští strážníci vyjížděli ke krádeži lahve rumu. Pachatel ho však na místě vypil, takže ho našli spícího v prodejně.

Policie ČR řešila případ muže z Kopřivnice, který pomocí špagátu spuštěného z balkonu odcizil své sousedce pumpičku na kolo za 200 korun. Když si toho poškozená všimla, vyběhla o patro výše k sousedům. Během rozhovoru s matkou podezřelého vrátil dotyčný pumičku zase zpátky.

Když se v roce 2008 u železničního mostu na nepoužívané trati mezi Chebem a Starým Hrozňatovem v České republice objevila skupina mužů, tvrdili kolemjdoucím, že byli najati na jeho demolici – a nikdo jejich slova nezpochybnil. Most rychle zmizel, ovšem jak se později ukázalo, samozvaní „inženýři“ byli ve skutečnosti zloději kovu. Most už se najít nepodařilo.

Kanály jsou, jak se zdá, zajímavým suvenýrem či předmětem vhodným ke zpeněžení. Jinak by Los Angeles v roce 2011 nezažilo sérii jejich krádeží, stejně jako například v roce 2004 Londýn. Ve stejném roce ukradli zloději kanálů odhadem 240.000 poklopů v ulicích Pekingu.

Podle americké National Retail Federation (NRF) patří k nejčastěji kradeným věcem luxusní kabelky, holící strojky a kojenecké zboží. Mimo tyto kategorie je prý takřka nejkradenějším  artiklem Nutella.

Policejní vtipy

Náčelník městských policajtů koupil nový trezor.
Svolal své podřízené a říká: „Toto je nejbezpečnější trezor u nás v republice. Má 8-místný kód.“
„Jsou to sice samé čtyřky, ale neřeknu vám, v jakém pořadí!“

Přiběhne policajt do kanceláře a říká:
„Chlapi, já jsem borec! Koupil jsem si puzzle, kde bylo napsáno: do 4 let a já to složil za měsíc!“

Zloděj u soudu:
Soudce: „Poznáváte ten kufr?“
„Ne!“
„Odveďte ho.“
Druhý den: „Poznáváte ten kufr?“
„Ano.“
„No vida, a kde jste jej viděl?“
„Včera jste mi ho ukazoval!“

Blondýnka jede autem a zastaví ji policajt. „Doklady prosím.“ Blondýnka na něj tupě zírá. „No takovou kartičku, je na ní vaše fotka. Blondýnka chvíli váhá, za chvíli se začne přehrabovat v kabelce. Vyndá zrcátko a podá mu ho. Policajt se na něj podívá a řekne: „To jste mohla říct dřív, že jste policajt, jeďte.“

Policajt si vypíchnul oko a dostal od pojišťovny 8000 Kč.
Vyběhne šťastně před budovu a povídá si pro sebe: „Vypíchnu si i druhé a už budu mít na velkou LCD televizi!“

Pes je proti zlodějům,

ochrání vám celý dům.  Spolehlivě zažene i ty zmetky zloděje

 Odra Kotek

Holčička a duchové v domě.

Žila byla jedna malá šestiletá holčička, která byla hrozně statečná a jmenovala se Mia.Jednoho dne objevila starý, opuštěný dům, tudíž se rozhodla, že ho prozkoumá.Zavolala kamarádce Viktorce, jestli by se do toho domu s ní chtěla podívat a prozkoumat ho. Viktorka samozřejmě řekla, že ano, ale pod podmínkou, že až se vrátí z toho domu dostane odměnu. Mia řekla, že jí to problém nedělá, ale ať si pospíší. Mia s Viktorkou vešly do domu a pak se z ničeho nic za nimy zavřely dveře a začaly tam poletovat různé věci, knížky, tužky, obrazy, atd. Mia i Viktorka se zděsily, ale řekly si že když už do toho šly, tak už neodstoupí.        Mia říká Viktorce: Viktorko, půjdeme dál a nebo se na to vykašlem? Viktorka souhlasila, že půjdou dál a jakmile vešly, v domě se začaly hroutit zdi a padat poličky. Z ničeho nic se zátahly závěsy, zamkly dveře a najednou Mia s Viktorkou zaslechly nějaký hlas a v tu chvíli se začaly bát, že jsou to duchové. A co ,,čert“ nechtěl, byli tam. Lítali po celém domě jak splašení a celí nepříčetní, že je zase ruší lidské duše a ke všemu malé holky. Jeden z duchů jménem Hodňásek obecný jim říká: jestli se chcete dostat z tohoto domu, tak musíte splnit tři přání. Mia a Viktorka byly celé vyděšené, ale s návrhem splnění tří úkolů souhlasily.Dívky se Hodňáka obecného (duch, pozn. redakce) zeptaly jaké je jeho první přání?Duch odpověděl, že jeho první přání je, aby obě dvě dívky sundaly ze spadlé poličky kouzelnou knihu a proměnily ho v člověka.Mia s Viktorku společně: Bum, bác Bonifác, ať je z Tebe člověk. Hodňák obecný (toho času již člověk) : Děkuji mnohokrát. Dívky: Nemáte zač, a co je vaše druhé přání?Hodňák obecný: Mé druhé přání je mít kamarády. Mia s Viktorkou: Vaši kamarádi by mohly být naši rodiče – souhlasíte? Hodňák obecný: To by nemuselo být špatné.Dívky byly rády, že Hodňák souhlasil. A vaše třetí přání? Hodňák vyslovil své třetí přání a to, aby mu dívky vymyslely jméno jako pro lidskou bytost. Holčičky řekly, že to je úplná maličkost, a že by se mohl jmenovat třeba Ríša. Hodňák – Ríša se zaradoval a původní strašidelný dům proměnil na dům obytný – přeci jen musel někde bydlet. A tím byl konec všech čar a kouzel a dívky byly osvobozeny. A teď už vás jen seznámit s našimy rodiči.Při příchodu domů byly děvčata od rodičů pokárána, že o sobě nedaly celý den vědět a rodiče měly strach.Mia a Viktorka vyprávěly celý příběh rodičům a že jim vlastně přivedly nového souseda a kamaráda zároveň. Tento pán se jmenuje Ríša a je původní majitel ,,strašidelného“ domu. Rodiče svého nového souseda a kamaráda přivítali, tak jak se patří a to parádní sousedskou grilovačkou. 🤓  Ríša děvčatům poděkoval a všichni byli rádi, že vše dobře dopadlo a jsou všichni spolu. 
Amálka Zedníkova 6.B

Květina:

Rostu jen když se nekoukáš.

Někdy mě trochu ofoukáš.

Šedý prach padá na zem.

Že si mě nevážíš.

Že mě nezalíváš.

Nikdy si mě nevšímáš.
Však v noci koukám jenom z okna.

Římám si: „Jak si krásná rostlina.“

Žila sis venku klidně v hlíně.

Někdo tě, ale vytrhl líně.

Prodává tě za opravdu moc.

Vždyť peníze nemají takovou moc!
A když někdo si tě koupí.

Jen tě ze chyb soudí.

Jak seš žíznivá, suchá.

Že nemáš ani tucha.

Jaký je to starat se o rostlinu.
Však my rostliny to známe dobře.
Párkrát za týden zaliješ.

A dobrou noc jim popřeješ.

A to je drahý, prosím, všechno.

Starej se o ně dobře a s úctou.
Doufám, že se vám to líbí.                                     

🌹Róza Čaplyginová🌹

Moje dílo

11.“Mami, mami, mám dobrou a špatnou zprávu, jakou chceš slyšet první?“ ptá se Pepíček maminky. „Tak tu dobrou.“ „Dostal jsem jedničku z diktátu!“ „To je hezké, Pepíčku a jaká je ta špatná?“ „Že to není pravda!“ 

12. Kdy tě škola nejvíce osvítí? Když začne hořet. 

13. Pepíček dostane za trest napsat 100x „Nebudu tykat paní učitelce.“ Pepíček to napsal 200x, tak se ho učitelka zeptala, proč to napsal tolikrát. Pepíček odpoví: „Jsem ti chtěl udělat radost…“ 

14. Otec čte synovu žákovskou knížku: „Matematika pět…“ Prásk, synovi jednu do držky. „Čeština pět…“ Prásk mu druhou do držky. „Zpěv jednička…“ Prásk mu další do držky… Syn: „Ale jak to? Vždyť jsem měl jedničku!“ Otec naštvaně prohodí: „Tak tobě bylo po dvou koulích ještě do zpěvu?!“ 

15. Přijde Pepíček do lékárny a říká: „Máte něco proti bolesti?“ „A co tě bolí?“

„Ještě nic, ale táta si teď prohlíží moje vysvědčení.“ 

16. Jak si blondýna mohla zlomit nohu při hrabaní listí? Spadla ze stromu. 

17. Blondýnka volá brunetce a bruneta se ptá blondýnky: „Půjdeš do kina?“ Blondýnka neodpovídá. Bruneta se zeptá znovu: „Půjdeš do kina?“ Blondýnka zase neodpovídá. Brunetka se naštve a do telefonu zařve: „Tak půjdeš do toho kina nebo ne?!“ Blondýnka odpoví: „Vždyť jsem ti kývala, že jo!“ 

18. Blondýnka se ptá šéfa: „Šéfe, a jak jste přišel na to, že je to anonym, když tam není vůbec nikdo podepsaný…?“ 

19. Přijde blondýnka do zverimexu a žádá po prodavači vosu. „Ale slečno, vosy nevedeme.“ „Jak to, jednu máte právě ve výloze.“ 

20. Ptá se blondýnka blondýnky: „Už si četla Shakespeara?“ Blondýnka se zamyslí a řekne: „A kdo ho napsal?“ 

Mějte se krásně

Vendy Frajtová

Babička

Moje babička 👩‍🦳, je ze všech úplně nejlepší, chodí se mnou do kina…..vlastně proč to nevzít od začátku…….Moji rodiče👩‍❤️‍👨 začali stavět domeček a moje babička se tam šla podívat, ale rodiče ji zavedli do jednoho pokoje a tam ji oznámili, že čekají holčičku 🤰……. To jsem byla já. Za pár měsíců jsem se narodila👼, babička mě vzala poprvé do lesa 🌲, různě mi něco povídala i když jsem jí nerozuměla. Pomalu jsem rostla 👤, chodily jsme do muzea, vodila mě do školky a vždy mě pak i babička vyzvedla. Hrály jsme si spolu, vždy mě porozuměla, byla stejně hodná jako moje maminka 👱‍♀️a tatínek🧔, bylo to proto, protože jsou hodní po mých babičkách a dědečkách……. Pokračování příště

Hezký den Majda